Rare Books
"Tento výbor z povídek nejznámějšího amerického spisovatele představuje asi padesátinu toho, co za svého nedlouhého života napsal. A třebaže čtyřicet let je vskutku málo k poznání světa a jeho krás i hrůz, podařilo se Londonovi zažít, spatřit a zaznamenat jich tolik, že ani nemusíme znát podrobnosti jeho životopisu, abychom poznali; kudy se plavil, kde mrzl, jak se živil ve vilách i brlozich velkých měst a kolik toho na světě spatřil, uslyšel a zažil. Jako bychom měli před sebou lodní knihy a seznamy posádek, vyvstávají před námi osudy a dějiště jeho příběhů, jako bychom sami zakoušeli hlodavý mráz severu amerického kontinentu, tak sledujeme spisovatelovy toulky světem sdílíme jeho názory, nápady a myšlenky. Jeho mateřština, americká angličtina, vytvořila slovo selfmademan, slovo, které se u nás kdysi opisovalo trochu delším výrazem chudý chlapec, který se proslavil. Na rozdíl od většiny mužů, kteří proslavili své jméno, ač začínali jako chudí chlapci, nepřestal Jack London jako známý a oblíbený spisovatel -- a stálo ho nemálo úsilí, aby obliby došel -- cítit a myslet jako chudý chlapec. Do smrti nezapomněl, jak chutná dětská práce v továrně, co je to stávka, co je hlad. Říká se, že si nadměrně oblíbil drsné stránky života. Ale to s sebou neslo poznávání světa. Jsme-li sami v závětří, přestáváme věřit ve vichřice, nebo, jak přesně říká přísloví, přestáváme věřit hladu, jsme-li právě nasyceni. London nežil v závětří. Považoval za poctivé psát o tom, co ve světě viděl, třeba -- anebo právě proto -- že to znepokojuje čtenáře kdesi za větrem. Ale vám ta pravda, že na moři, v tundrách a vůbec ve světě, ve světě dospělých, to někdy ostře fouká, jistě nevezme chuť vyrůst. Spíše naopak, spíše vám pomůže najít v životě své pravé místo"--Dust jacket.
493754 v.155
